Znáte Araluen?
… je to zem, kde vládne jeho Výsost, král Duncan. Celkem pohodový kraj světa, v němž na každém správním hradě, v každém z 50 lén, příslušný baron zajišťuje nejrůznější záležitosti v jemu svěřeném území. Na příklad v Redmotnu (na stejnojmenném hradě) je sir Arald, který se svými mistry jednotlivých škol pomáhá naplňovat královu vůli…
A právě o to tu šlo…
… od krále Duncana dostal baron Arald pokyn, připravit pro Araluenský dvůr několik pomocníků, kteří posílí řady rytířů, písařů, kuchařů, štolbů, stavitelů, diplomatů a hraničářů. Král přes svého nejvyššího hraničáře Crowleyho pozval mne, Hugo Wentilla, jestli bych uměl dohlédnout na to, jak bude příprava adeptů probíhat. Sice nerad, ale odjel jsem narychlo z Malajsie, nicméně, nelituji. Celý rok jsem mohl vstřebávat araluenskou atmosféru a způsob života. Protože se mi to vše moc líbilo, pozval jsem své kamarády ze Šmajdacího spolku tatínků a dětí, zda by se někteří z nich nechtěli stát platnými členy královského hradu…
A jak to vše dopadlo? No…
… většina Tejdenkářů přijela 1. 7. do Redmontu a hned se začal konat ten správný mumraj…
Příprava dřeva (letos byla zase rozšířena dřevodílna, takže to již vypadalo na menší fabriku s kompletním vybavením nejrůznějšími nástroji včetně ventilace a odsavačů) na oheň v táboře i potřebné díly na severské lodě (po dlouhé cestě pod vedením Eraka bylo nutné některé části doplnit)…
Výroba střelných zbraní a šípů (podle hraničářského vzoru dlouhého reflexního luku) a následná lukostřelba (ale i brokostřelba, stejně jako diabolkostřelba z dlouhých u krátkých palných zbraní) byla na denním pořádku a těšila se poměrně velké oblibě napříč celým Spolkem…
Již klasická a nezbytná skluzavka byla pro letošní rok opět vylepšena a zdokonalena. Jak je to možné? No, jednak jsme měli nový povrch (který splňoval i náročné olympijské parametry – proto také na Olympiádě v Paříži letos nebyl „sjezd“ – chybí jim tam totiž dráha – no, nějak celý stadion vybudovali v Redmontu 🙂 ), ale pro nejlepší jezdce byla dráha prodloužena až do řeky – takže jsme zjistili, že od lesa do řeky se dá dostat za zlomek vteřiny. V neposlední řadě byla navázána spolupráce s Jiho-Africkou Republikou (dále jen JAR), která dodala lubrikační složky i s dávkovači do naší hydrosoustavy. Díky všem těmto „drobnostem“ se věhlas „sjezdovky“ rozšířil i za hranice všedních dnů a nejen že se přišel podívat samotný Jindra, ale on se dokonce svezl. A ne jednou… 🙂 a následky? Podle českého rčení: „komu se nelení, tomu se zelení“ se zařídili borci týmu ŠST&D a skutečně nelenili.
Jednou večer přiběhl do podhradí i samotný Halt, který v nedaleké strži objevil tábořiště Skotijských vyzvědačů, a který okamžitě zburcoval všechny na výpravu, aby byli Skotijci zajati… ale znáte to, měli kolem svého tábora hlídky, tak se nepodařilo žádného Skotije zajmout… jen jsme byli svědky jejich hanebného útěku – a již se nevrátili… Ale my jsme se šli v převlecích podívat přímo do jejich země, kde jsme zapadli naprosto dokonale a zjistili jsme spoustu důležitých informací – např. to, že se na Araluen nechystají, protože jim jejich vyzvědači pověděli o náboru nových posil bojovníků (no, když si vezmu, kolik železa a olova jsem poslali do lesa a oni to viděli, tak na Araluen již nikdy nezaútočí).
Měli jsme možnost svést se na velké vlčí lodi Eraka Hvězdce, Skandijského oberjarla. Plachty a vesla daly naší lodi křídla a všichni jsme si užívali plavbu na „oleji“ i v peřejích či na jezech… Protože se k naší plavbě náhodou nachomýtl i pan Vern, prosazoval něco jako parní stroj, kolesové pohony, tak uvidíme, jak to všechno dopadne…
Lezení po stromech, zásahovka hyeny, večeře na moři, denní sjíždění peřejí na motorkách či na raftech, neskutečné pokrmy mistra Chuba a Míši, … to vše doplňovalo pobyt v Redmontu.
… prostě Tejdenek!
Aby sem náhodně zabloudivší návštěvníci našich stránek nebyli na5raní, že jsme měli jen krásné počasí, úžasné zážitky a nevšední příležitosti si zažít nové věci, připustím, že nám dvakrát pršelo a jednou nebyly ke snídani palačinky s nutelou, které byly jinak každý den. Budete mít zájem si vysloužit rytířské ostruhy nebo diplomatickou imunitu pro vyslání do cizích zemí?
Pro všechny je níže v galerii pár obrázků – pro účastníky pro připomenutí zažitého, pro ostatní jen pár momentek bez pocitu a vůně, které všemu dávají další dimenze…
A pokud nevíte, o čem tu píšu, co že prožívali lidé ze ŠST&D? Přečtěte si o Araluenu v knihách pana Flanagana, v nichž popisuje království a okolní země pohledem Hraničářského učně Willa a jeho přátel – potom budete mít trochu představu o tom, co jsme si na Tejdenku na vlastní kůži zkusili…
Váš Hugo Wentill