… kdo by neznal sen mnoha kluků a některých holek… mašinky.
V dubnu jsme se vyrazili podívat na modelářskou akci do Prahy… vlakem tam, vláčky tam, potom se po Praze vláčet sem a tam, vlakem zpět… Moc zdařilá akce, sice v komorním složení Martin a Martin plus děti a to ještě ne všechny… 🙂 ale na Smíchově, na výstavě úzkorozchodek jsme si prošli jak stranu návštěvníků (za řetízky jsme obdivovali práci a um modelářů a spolu s jinými zájemci jsme koukali – do slova a do písmene), tak stranu modelářů (kam nás vzal jeden z nich a dal nám zasvěcený výklad, co kde a proč je…, děti mohly hledat vedle jelena či vandránků v lese třeba datla – po doooost dlouhé době byly děti nakonec informovány o tom, že datel odletěl asi do jiného lesa, ale místo něj je na té větvi sova. 🙂 No, ani modeláři sami leckdy netuší co se jim na ploše děje, když mají modely jako živé… Neuvěřitelné, nepochopitelné, neskutečné, neopakovatelné, nepočitatelné, … prostě dokonalé…
Potom jsme zavítali do Království želenic a to vám byl hukot… to nemá cenu ani psát… kdo jste tam nebyl, tak byste tomu stejně nevěřil, kdo jste tam byl, tak jistě chápete, že je tu škoda slov, že to stejně nelze vypovědět.
Něco fotek ze z Prahy: