Dne 26.5. se konal první veřejný Pokratický Kalíšek 2018
Před drahným časem byl mezi lidi rozeslán malý poutač... Kdo trochu zná Hugo Wentilla, jenž byl pod poutačem podepsán, ten čekal nějakou kulišárnu... 🙂 stačilo se podívat na odkaz a bylo to jasné... teda, vlastně nebylo!
Na stránkách https://hugowentill.wixsite.com/kalisek byly fšechny publikovatelné informace, ale stejně to nechávalo velký prostor úvahám, spekulacím a dotazům... "No, uvidíme!" případně "To jsem zvědavej... co to bude za bejkárnu." - tohle byly asi nejčastější myšlenky, které napadaly čtenáře stránek.
... Jak se fšichni mýlili... 🙂
... oproti původnímu očekávání se přihlásilo o něco méně týmů, ale stane se... začátky jsou těžké fšude, ne? Den před konáním Hry se ještě někdo "odhlásil" a tak nakonec na start dostavily čtyři týmy / rodiny (MBVM, Foukačky, Mazáčojc a Šmídojc).
... jak bylo oznámeno pár dnů před začátkem Hry, začínalo se v Cukrárně u Potoka v Pokraticích, kde jsme dostali jedno Speciální rodinné denní menu - jedno na tým. Po přečtení obecných návodů "jak a co" jsme začali plnit povinnou nultou úlohu... Prvotní rozčarování, že červená či modrá není černá, bylo rychle utlumeno chutí nebýt poslední. Následně se vyrazilo a přes nejrůznější úkoly a jejich možná (a někdy i nemožná) řešení jsme putovali po okolí Pokratic, užívali si rodinnou procházku, pohodu sobotního odpoledne a do luštění šifer zapojovali i děti... no, i přes reptání nad "dlouhou cestou" to klapalo...
Po několika hodinách, přesně v 17.32, jeden tým dorazil do Cíle a již věděl, že bude jediný, který dorazí po správné cestě. Zbylé tři týmy byly nakonec ze svých konců cest svolány do cíle. Na Pokratický rybník, kolem půl sedmé večer, dorazily zbylé týmy z Lysé hory (kóta 577 🙂 ) a z Hradiště. Nedošly sice do cíle pomocí správných odpovědí, ale nakonec si cenu útěchy - krásného špekáčka pečeného nad ohněm - zasloužili všichni účastníci. Naštěstí byl přítomen i Mutagen, takže nikdo nepronesl spálený buřtík do ústraní... fšem milcům připálených špekáčků trochu z porce ubral Mutagen svým nožíkem... ale jinak bylo fše vpoho...
Zvítězil vlastně každý! Každý to ušel a měl nakonec dobrou náladu (akorát tatínkové něco bručeli pod fousy... ale to bylo tím, že na cestu vyrazili neoholení...). Podle strhaného výrazu ve tvářích a zuboženého stavu některých dospěláků byla Hra asi o 15km delší, než původně očekávali (zřejmě uvažovali celodenní akci v Cukrárně 🙂 ).
2 - Foukačky, Mazáčojc, Šmídojc
Vedle ceny útěchy dostal první tým i poukaz na slevu v Cukrárně u Potoka, což se jistě hodí. Gratulujeme...
A co dále? No, počkáme necelý rok a zkusíme druhý ročník, že? 🙂 Tentokrát to již rozjedeme ve větším... 🙂
... tady je několik fotek od týmu MBVM, aby bylo jasno, jak pohodová procházka to byla:
