A tak slibně ta expedice začala...
... je to divné, ale i letos si Velké Hradiště nedalo vzít své tajemství a nepokořili jsme ho...
Klasika: dopolko na Silvestra, sraz na obvyklém místě v obvyklou hodinu... i přes ne typicky zimní počasí jsme vyrazili na cestu. Cíl byl jasný! Zdolat nedaleký čedičový vrch - Velké Hradiště... a jednou pro vždy mu odebrat titul nepřístupné hory! Jdeme...
Cestou, necestou, po stezkách i silnicích, trnitým houštím i loukami, s kapkami potu na čele i rváni ledovým větrem, každý si sám ve svém údělu i spojeni myšlenkou na úspěch Spolku... drali jsme se vstříc všem nástrahám, které nás v loňských letech zdolaly. Ale ono to dopadlo jinak, než jsme chtěli... Hradiště opět potvrdilo svou nedobytnost a i nadále se nám může vysmívat a provokovat naše vědomí ... Jen se směj, my tě příští rok dáme!!!
V prvním postupném výškovém táboře jsem rozdělali oheň...a tím, že nám neklaplo Vánoční pečení cukroví u Guláše, tak jsme si vzali pečení s sebou a cestou na Hradiště jsme se zastavili na zkoušku u jedné pece... a zkusili na kus dřeva namotat těstakus.
Dámy a pánové, takové pošušňání to jen tak někdo nezakusil. Trdelníky, že by se za ně nemusel stydět ani věhlasný Mišelinský pekař Trdlo Trdlič Trdelníkovič z proslulého Trdlova u Trdla.
Protože se dají předat jen vizuální stopy, budete ochuzeni o vůni, ale hlavně o chuť... ale i tak, tady je pár fotek z Silvestrovského výletu našeho Spolku...
ZHW
